Z pokoje vedly další dvoje dveře. Před jedněmi stála postel.
Zřejmě byly zamčeny a vedly do pokoje paní Karlssonové, zatímco druhé vedly do malého šatníku plného šatů a kufrů.
"Tady vás bydlí pět?" zeptal se Mansson.
"Ne, osm," řekl Turek.
Šel k posteli u dveří a ukázal Mánssonovi, že je roztahovací.
Pak ukázal na další, která zřejmě byla taky roztahovací.
"Takové jsou tu dvě," řekl. "Mohammedova byla tamta."
"Kdo je těch ostatních sedm, co tu bydlí?" zeptal se Mánsson:
"Jsou taky Turci?"
"Ne, Turci jsme tři, ne, teď dva... jeden je Arab, dva Španělé, jeden Fin a ten nový je Řek."
"Taky tu jíte?"
Turek přešel rychlým krokem k jedné posteli a něco na ni přikryl polštářem. Mánsson ještě stačil zahlédnout cíp pornografického časopisu.
"Promiňte," řekl Turek, "je tady trochu - trochu málo uklizeno.
Jestli tady taky jíme? Ne. Vařit se nesmí. Do kuchyně se nesmí, mít malá vařič v pokoji se taky nesmí. Vařit jídlo a vařit káva se nesmí."
"Kolik tu platíte?"
"Tři sta padesát měsíčně na osoba," řekl Turek.
"Měsíčně?"